Husá, husá, husá!

8. červenec 2010 | 23.28 |

Tak svolávala babička mladé husy na krmení. Ty starší pak, chudinky, sedávaly ve dřevníku v malých kójích a babička je vykrmovala šiškami. Ale to už byla zima a blížil se svátek Martina. Babička byla pověstná kuchařka, a tak se k ní v tu dobu sjížděla celá rodina. 

Je zvláštní, že jsem se těchhle domácích hus nikdy nebála, jen jsem je litovala, že je cpou, protože mě samotnou nenechali odejít od talíře dokud nebyl prázdný, a tak jsem soucítila s přecpaným husím žaludkem.

Jednou zkraje léta (bylo mi asi dva a půl)  odešla babička do konzumu a strýc, kterému už jsem asi pila krev věčnými otázkami, mi dovolil, abych jí šla naproti. Byla jsem strašně hrdá a připadala jsem si ohromě dospěle a směle jsem vykročila. V obchodě jsem byla už mnhokrát, a tak jsem věděla, že musím jít kolem straré továrny, projdu zatáčku a babičku už jisto jistě uvidím, alespoň strejda to tak říkal.

Prošla jsem zatáčkou a babička nikde. Místo ní hejno husí, co jako obvykle uteklo sousedce, aby se mohlo cachtat v přilehlém potoce. Nejdřív jsem se zarazila, ale pak jsem se rozhodla, že hejno obejdu. Jsem přece velká holka, strejda to taky říkal... Když jsem vykročila, tak přední husa  zdvihla krk a zasyčela, nevyzbrojena zkušenostmi jsem pokračovala v cestě. Husa zamávala křídly, zasyčela, zakejhala,  a s ní už tentokrát celé hejno. Po kratičkou chvíli jsme si hleděly s husou z očí do očí  (no,možná, že ona shlížela dolů), a pak jsem to vzdala  a začala utíkat  zpátky domů.

Tím jsem patrně dala pokyn k závodu, neboť husy se hnaly za mnou,a koutkem oka jsem zahlédla, že i s babičkou v závěsu, protože mezitím došla k zatáčce a zjistila co se děje. Po pár metrech jsem se ohlédla, jestli stíhám udržovat náskok, a to jsem neměla dělat - při mé doposud nejisté chůzi (natož běhu) jsem přehlédla terénní nerovnost a natáhla se, jak široká tak dlouhá. První husa,která mě doběhla, zneužila mého postavení (spíš položení) a pořádně mě štípla do nohy.

V tu vteřinu jsem zase stála, a tentokrát už nikoli potichu, jsem běžela k domu. Musela to být podívaná - vřískající děcko s husami v závěsu a křičící babička, která nejdřív seřvala husy a posléze strýce, který vyběhl z domu, když slyšel ten ryk.

Strýc mi nejdřív vynadal (systém padajícího tentononc), ale pak mi na usmířenou koupil čokoládu. Na jeho nešikovné hlídání ( teta použila spojení "na prd") ho ještě dlouho upozorňoval štípanec na mé noze.

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

Komentáře