Husák je vůl!

26. únor 2010 | 15.20 |

Hrála jsem si s klukem od sousedů s autíčky, když si povzdechl:

"Já bych tak rád potkal Nikiho Laudu! Vzal bych si od něj podpis!" 

Niki Lauda pro mě nebyl pojem neznámý, znala jsem i Fittipaldiho, konec konců tatínek odebíral Svět motorů a každou sobotu po obědě na nás rádio křičelo: "Pozor, zákruta!" Cítila jsem, že bych měla Roberta něčím trumfnout...

"Já bych chtěla vidět prezidenta!", vypadlo ze mě.

Zmotala se mi, chudince, v hlavě úcta , kterou babička chovala k Masarykovi s normalizačním prezidentem.

" A co bys s ním asi tak dělala?", zeptal se neuctivě Robert.

"No, podala bych mu ruku. Ale možná by mě k němu nepustili, mě by stačilo jenom ho vidět!"

"Proč?" Robert nevycházel z údivu.

"No je to náš prezident, přece!"

Nerozuměla  jsem pořád, co je na tom tak nepochopitelného, každý určitě chce vidět prezidenta, je to někdo jako král, vládce, prostě někdo!

"Ty ses zbláznila", řekl s despektem Robert. "Vždyť je to starej dědek, slepej jak krtek,spát musí , jíst musí jako my všichni, a na hajzl taky musí, tak co bys na něm asi tak chtěla vidět?

Znejistil mě, přece jenom je Robert o dva roky starší, a navíc mluví tak sebejistě, možná o tom ví víc...

"A navíc je to vůl!", vynesl Robert svoje eso." Hele, řekni to - Husák je vůl", nabádal mě.

"Husák je vůl", zašeptala jsem poslušně.

"Nahlas! Zařvi to!" Nebyl Robert spokojený s mým projevem.

"Husák je vůl!", zakřičela jsem.

A tím jsem se definitivně ocitla na šikmé ploše neuznávání autorit, a to mi bylo pouhých osm let! Prezidenta už jsem nikdy vidět nechtěla, natož mu podat ruku, nemohla jsem si to rozházet s Robertem, on se mi totiž líbil.

Gustav Husák

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

Komentáře

RE: Husák je vůl! contritus®pise.cz 26. 02. 2010 - 16:13
RE(2x): Husák je vůl! sklerotik 02. 03. 2010 - 14:03